Nádherný příběh o tom, jak lze přemoci panické úzkosti

Za osm let mé praxe s Bachovými esencemi tvořily ženy s úzkostmi určitě tak 60% klientek, které by všechny dokázaly zaplnit takové menší městečko. V rubrice Reference najdete mezi aktuálními 930 referencemi několik stovek těch, kde se mluví o úzkostech. Příběh paní Ivy je jedna z nich.

Milá Martino,

už dlouho na Vás myslím, protože jsem Vám slíbila recenzi na užívání kapiček. Chtělo to čas, ale myslím, že jsem konečně chytila slinu. 

Vyhledala jsem Vás před skoro rokem, protože jsem trpěla panickými atakami. Matka tří malých dětí, čtyři roky, dva roky a rok starých. Nikdo o mých pocitech nevěděl. Sama jsem nevěděla, co mi je. Přičítala jsem to unavenosti, izolaci, špatným náladám, hormonům, jednou za čas mi prostě začalo hodně bušit srdce, motala se mi hlava a měla jsem šílenou chuť utíkat. Utíkat kamkoliv, jen nebýt na místě. Sama doma se třemi dětmi... to nejde, že? :) Takže jsem strčila většinou ruce pod ledovou vodu a dýchala. Uklidnila jsem se, ale ten strach, že to přijde zase, byl paralyzující. Snažila jsem se rozklíčovat, co to spouští. Pocit? Situace? Najedená? Nenajedená? Nevyspalost?... po půl roce pátrání jsem věděla ještě míň, než na začátku. Každopádně jsem měla minimální chuť jezdit kamkoliv autem, stát v pražských zácpách, potkávat cizí lidi, jezdit MHD, chodit ven. Jednou jsem měla ataku ve chvíli, kdy jsem měla barvu na vlasy na hlavě. Samozřejmě, že ta neměla s mými pocity nic společného, ale rok a půl jsem nebyla schopná si nabarvit vlasy. Což u brunety s šedinami je docela výrazná změna. 

Před sedmi lety jsem sice hodně pracovala, v obrovském stresu, ale byla jsem krásná, pozitivní, veselá holka, která miluje život. Potom jsem potkala  svého manžela, přestěhovala se do Prahy, vdala se, porodila během pěti let tři děti, přibrala 15 kilo a stala se uvavenou, šedivou, protivnou ženskou, která se hrozně bojí. Neví čeho, ale žije s tím strachem každý den 24 hodin denně. I když jsem byla zaplavená štěstím a měla kolem sebe všechno, co jsem si vždy přála, nebyla jsem šťastná. Nepoznávala jsem se. V mém životě nezůstal kámen na kameni. Neměla jsem před sebou vidinu cíle, ke kterému jde můj život. Najednou jsem si všechny položky z mého životního wishlistu odškrtla. Cítila jsem obrovskou zodpovědnost za děti. Za to, abych o to všechno úžasné ve svém životě nepřišla. Extrovertka najednou seděla zavřená v bytě a měla spoustu času slyšet svoje myšlenky. Někdo řekl, že peklo je jen v naší hlavě a je to svatá pravda. Od chvíle, kdy se všechny domácí činnosti zautomatizovaly, měla moje hlava volné pole a myslela a myslela. Většinou mě zaujaly samozřejmě ty nejčernější scénáře, kterými jsem se vydržela hodiny zaobírat. 

Praha je ideální místo pro izolované vyděšené matky na mateřské. Na vesnici by vás začaly drbat sousedky a později by některá zaťukala na dveře a zeptala se, co je? Tady nikdo nezaťuká. Nikoho nezajímáte a můžete si chodit v masce Dinosaura po ulici a je to většině lidí jedno. Mají vlastní problémy a viděli toho už hodně. 

Nežila jsem, jenom jsem tak nějak vegetovala a čekala, až se vyspím a budu mít sílu na to, se sebou něco udělat. Nejmladší dítě konečně po roce začalo spát v noci po čtyřech hodinách a já jedno odpoledne našla vaše stránky. Napsala jsem Vám email a okamžitá odpověď mě skoro dojala. I když jsem o sobě řekla úplnou pravdu, je tu někdo, koho to nevyděsilo, ale mluví se mnou o tom. Můj manžel mě hluboce miluje, ale moje utrpení, když mi nemůže fyzicky pomoci, ho přivádí k šílenství. Vy jste mě žensky slyšela. 

První lahvička byla jako kouzlo. Po pěti dnech jsem najednou začala cítit klid. Jakoby kyvadlo ve mně zastavilo a našla jsem střed. Už jsem divoce nepulzovala, ale uklidnila se. První ataka při užívání lahvičky byla asi stejná jako všechny, ale já najednou cítila sebedůvěru v sebe, že ji zvládnu. Najednou jsem neměla chuť utéct, jen jsem se strašně bála že umřu, ale zavřela jsem oči a prožila ji. Dala si ruce na bušící srdce a čekala, co se stane. Řekla jsem si, jestli mám teda umřít, ať se to stane. Když odezněla, věděla jsem, že jsem to zvládla a že mám sakra důvod, být na sebe pyšná. Díky Bachovkách jsem se uklidnila a ucítila svoji vnitřní sílu. Došlo mi, že jsem dala život třem dětem a  vyrostla z bezstarostné holky v matku. Kdo rodil dítě, mě asi pochopí, ale při každém porodu jsem cítila tu obrovskou sílu života a smrti. Sílu, kterou neřídíte, jenom ji necháváte sebou procházet. Nezastavíte jí, neurčíte si, kdy zemřete, kdy zemře vaše dítě...to se prostě stane a vy to musíte jen přijmout. Byla jsem vyděšená z života a bála se, že tohle přeci nemůžu zvládnout. Tolik starostí, zodpovědnosti, povinností v obrovském časovém pressu, bez spánku a pod vlivem hormonů, osobní potřeby na posledním místě. 

Vaše dvě lahvičky mě vrátily do života. Vrátily mě k sobě. Vzpomněla jsem si, že já jsem ta silná ženská, která miluje život a chce si ho užít. Jsem životu vděčná i za toto extra super náročné období mého života. Naučilo mě pokoře, empatii, ukázalo mi, jak výjimečného muže mám vedle sebe a ukázalo mi, jak široká paleta emocí ve mně existuje. Mnohem méně posuzuji a soudím ostatní. Přijala jsem strach a smrt, jako součást mého života. Je to skoro rok, co jsem Vám naposledy psala. Čekala jsem, až účinky ucítím z odstupu času. Ataku jsem již neměla, barvím si vlasy, chodím ven, zmizel ekzém, jezdím autem, mám chuť na milování, baví mě se každý den ráno probudit a prožít ho s naší malou dětskou školkou a vším, co k tomu patří. 

Děkuji sama sobě a děkuju Vám, že jste mi tak obrovsky pomohla Martino. 

Iva

Život nám mizí pod rukama každou vteřinu, tak nečekejte, až se stane zázrak. Napište email a věci se začnou dít. Bachovy esence nezpůsobují zázraky přes noc ani neslouží k tomu, abyste bez rady  lékaře vysadily jakékoliv léky. Vždy je dobré na úzkosti pracovat i v psychoterapii.

Chcete e-mailovou sérii Seznámení s Bachovými esencemi zdarma? Tady se můžete přihlásit!

Chcete se naučit vybírat esence samy?  Aktuálně to můžete udělat i z domova, protože certifikovaný seminář dělám i online live. Nebo se zapište na víkendovou verzi. Informace najdete na této stránce.

Blog se přesunul!!!

Blog je od srpna 2019 přesunut na adresu: www.bachovyesence.cz/blog .
Omluvte prosím případné nefunkční odkazy na tomto starém blogu.

5 nejčastějších překážek psychické pohody. Bojujete s nimi i vy?

Také si občas říkáte, že lidé kolem vás jsou stále veselí a v pohodě a jen vy se v tom životě nějak plácáte? Setkávám se s tím často. Píšou mi ženy, které líčí okolnosti svého života jako pohodové, ale samy se cítí nespokojené až nešťastné. Když se více rozepíšou nebo rozmluví o tom, co se jim děje, nejčastěji narazíme na následujících pět věcí.

1. Hranice v rodině nebo v práci

Říkat „ne“ a nastavit si hranice s okolím je pro řadu žen velká výzva a mnohým z nich to zkrátka nejde. Žijí pak s pocitem určité křivdy:

·       že si toho zase vzaly více, než měly,

·       že neodmítly něco, s čím se zcela neztotožňují,

·       že se vlastně nechají využívat.

Nemají však sílu s tím něco udělat. Často jsou to od přírody ženy „pečovatelky“, kterým starání se o blízké vyhovuje, ale když je toho už moc, nejsou v této roli šťastné.

Chcete, aby Vaše dítě lépe zvládlo nástup do školky?

Prázdniny se překulily do druhé části a zbývá jen pár týdnů, než začne školní rok. U nás doma nás čeká znovu první třída, uvidíme, jak ji zvládne mladší dcera, která je úplně jiný materiál než ta starší. Asi to znáte, často jsou sourozenci úplně jiní a s každým dítětem nás čekají jiné věci k překonání.

Každopádně školkové roky jsou už za námi. Škoda, ve školce je vše tak nějak lehčí. Obě moje děti chodily do školky rády a nikdy tam neplakaly. Což není vůbec pravidlem.
Každý rok se setkávám s mnoha dětmi, které nástup do školky nezvládnou bez pláče a mnohé mají ve školce problémy nejen v září.

Jak jim mohou pomoci Bachovy esence?

Pracuji se školkovými dětmi hlavně ve dvou momentech. Jeden z nich je právě nyní v srpnu, druhý bývá zhruba na přelomu září a října.

Neuvěřitelná proměna tříleté dcerky

Paní Lucie mi napsala na konci dubna a popsala, co trápí její dcerku a následně i ji.

Dobrý večer paní Martino,

měla bych zájem o Bachovy esence na míru. Upřímně se k nim nyní upínám jako k poslední naději. Nejdřív jsem myslela, že esence budu chtít pro dceru, ale postupně jsem došla k názoru, že budou asi vhodné i pro mne.

Začnu u dcerky.... V červnu bude mít tři roky. Krásná, inteligentní, velmi pohybově nadaná, moc jí milujeme... Od malička se ale potýkáme s jejím strachem. Bála se spousty věcí, něco přešlo věkem, něco se jí už dá vysvětlit. Přetrval silný strach ze známých i neznámých lidí, i dětí, z očního kontaktu či dotyků. Vždy jsme krizové situace nějak zvládali, s manželem jsme na to dva, ale v prosinci se nám narodila druhá holčička a prakticky už je nemožné být ji stále fyzicky nablízku, kdyby něco... Negativně to ovlivňuje chod naší rodiny, volný čas, kontakt s přáteli i rodinou. O naší psychice ani nemluvím, velmi nás to trápí, protože vidíme, že to dceři způsobuje řekla bych až utrpení 😥

Cíl: Zbavit se úzkostí. Stav: Splněno

Jana mi poprvé napsala v listopadu 2017. Byly to zrovna 4 roky od první panické ataky, která ji zastihla v autě. Vadily jí dálnice a tunely. V době, kdy mi psala, se frekvence panických atak zvýšila. Zažila jednu u zubaře, vzápětí další při nakupování. Jana byla také zcela vyčerpaná, protože její syn velmi špatně spal. Navíc měla trochu napjaté vztahy s rodiči, manžel nic neřešil, a aby toho nebylo málo, zemřela její nejlepší kamarádka. S tím se pojila další skupina úzkostí, kterou Jana popisovala takto: „Úzkosti jsou toho formátu, že se bojím o sebe – že se složím, upadnu, něco se mi stane, a o dítě – že mu něco udělám, že bych mu  mohla ublížit... zda jsem dobrá máma –  páč občas ho mám plné zuby – a to mě vyděsí. Snažím se to zahnat… Občas mám strach, že se zblázním.“

Jak paní Eva bojovala s úzkostí

Paní Eva je klientka, od které mi před měsícem přišel tento email níže. Byla tak laskavá, že souhlasila s tím, že její emaily mohu zveřejnit.

Dobrý den Martino,
rozhodla jsem se Vám rozhodla napsat o pomoc s namícháním Bachových esencí. Snažím se Vám popsat celý vývoj situace, tak abyste věděla, čím jsem prošla.
Jsem manželka a maminka dvou úžasných dětí. Je mi 40  a do podzimu roku 2018 bylo vše perfektní, aspoň z mého pohledu, zlom nastal v listopadu kdy jsem po 6 letech mateřské a rodičovské dovolené nastoupila do práce a den předtím onemocnělo jedno dítě, poprvé v životě mělo antibiotika, za pár dní na to druhé a ta bezmoc, že musím jít do práce a nemůžu být s nimi už ve mně vyvolávala stres, obvolala jsem babičky a nějak to fungovalo, ale pořád jsem byla jak na jehlách jestli to všechno babičky zvládnou atd. S odstupem času vidím, že tohle to byl jeden z velkých impulsů, které nastartovaly řadu změn. Do doby nástupu, jsem měla své koníčky, věnovala se plně dětem a byla jsem veselá zdravá holka a pak nemoci, děti, pak já, manžel více v práci než doma...