Paní Dita mi napsala na konci května s tím, že by chtěla lahvičku esencí pro
sebe a pětiletého syna. Syn začal chodit do školky a paní Dita na něj od učitelek
slyšela neustále stížnosti týkající se jeho neochoty ke spolupráci, bojkotování
různých aktivit ve školce a další věci, co se neposlouchají hezky. I doma s ní musela mít paní Dita svatou
trpělivost, protože zkoušel hranice ve všech směrech.
Sama už z toho byla unavená. Její schopnosti být trpělivá byla vždy
poměrně malá, ale se synem dostávala extrémně zabrat. Paní Dita se v tomto
náročném období popisovala jako prchlivá, náladová, protivná, sekýrující je doma
všechny.
Situaci jsme spolu rozebraly a k paní Ditě putovaly dvě
lahvičky.
Po měsíci braní kapek mi napsala toto:
