7 věcí o mateřství, které Vám nikdo neřekne

Ve své praxi terapeuta Bachovy terapie se setkávám poměrně často s názory či teoriemi, které vstupují do našich životů a my si je bereme za své. Myslíme si, že jsou všeobecně platnou pravdou, a když zjistíme, že my to tak nemáme, často trpíme výčitkami svědomí a úzkostí. Bohužel tato „fakta“ jsou nám předkládána v různých časopisech, podprahově v reklamách a ani od kamarádek se většinou nedovíte, jak to opravdu je, protože o tom se přeci nemluví.

1. Může se Vám stát, že své dítě nebudete milovat hned po narození

Ženy často říkají: „Jakmile jsem otěhotněla, už jsem to dítě milovala. Jak jsem ho spatřila, byla to láska na první pohled.“ 

Možná, že i Vy jste patřila nebo budete patřit do téhle skupiny a možná ne. Možná budete cítit i něco takového při pohledu na pozitivní těhotenský test: „Chci vůbec to dítě? Co teď?“  A to bez ohledu na to, jak moc bylo dítě plánované. Po narození dítěte: „Proboha, já nic necítím. Kde je ta láska?“ I to je přirozené a časté. Jen se o tom moc nemluví.  Na vztahu matka dítě se často musí nějakou dobu pracovat a ty pocity časem přijdou.

2. Někdy své dítě budete nesnášet

Cože? Já? Nikdy!

Zkuste se zeptat zkušených matek, pokud budou upřímné, může se Vám dostat odpovědi: „Ano, stává se mi to. Položila bych za něj život, ale když celý den kňourá, tak si říkám, jestli jsem vůbec to dítě měla mít. Když jsem s nimi doma sama celý den, celý týden, nejradši bych někam utekla.“

Jsou to emoce, nechte je proudit, pozorujte je, dovolte si je. Pak zase přijde ta láska a vědomí toho, že bez dítěte by Váš život už nebyl úplný.

3.   Vaše dítě se bude vztekat a je to zcela normální

Nejčastěji to přichází v období roku až tří čtyř let, často to vrcholí okolo dvou let. Vztek. Kdykoliv. Z našeho pohledu i zcela bez důvodu. Doma. Na ulici. V obchodě.

Je to normální. Období vzdoru, období výrazných emocí, kdy často jediná cesta jak je vyjádřit je vztek či pláč. Berte dítě takové, jaké je. Pracujte na sobě.

4. Mít dvě (či více) malé děti není lehké

Když dáš jedno, dvě dáš v pohodě. Jsi zkušená matka, nic to nebude.

Ale ono to něco je. Často je to zatraceně těžké. Partner v práci, babičky daleko nebo nefungující. Doma dvě řvoucí děti. Starší žárlí, mladší pořád ječí. Vy jste nevyspalá. Obrnit nervy, pracovat na své trpělivosti a toleranci a vydržet. Ono se to zlepší.

5.  Někdy Vám bude chybět to, co bylo před dětmi.

S dětmi se dá dělat takřka cokoliv. Teď jsem matka a musím být spokojená. Nechybí mi vůbec nic.

Ano s dětmi se dá dělat hodně věcí, ale všechno, na co jsme byli zvyklí, prostě ne. To je fakt. Někdy budete smutně vzpomínat na roky volnosti, kdy se člověk bál jen o sebe či partnera a vlastně ani ne moc. Uroníte slzu nad tím, že Vaše bezdětné kamarádky si vyráží na víkend samy a Vy nemůžete.  Hlavně ze začátku to bude těžké.

6. Každý druhý bude mít pocit, že Vám může radit

  Proč nekojíš? To je ještě kojíš? Proč mu dáváš tohle? Proč mu nedáš tamto? To dítě se ti v šátku udusí! Je to chudák, nedáš mu čokoládu! Ty jsi to taky jedla a jsi zdravá!

Jako matky se velmi často budete muset vypořádat s tím, že Vaše okolí ví nejlépe, co je pro Vaše děti dobré a jak byste to měly dělat.

Začíná to vlastní mámou, následuje tchýně, kamarádky, sousedka, cizí člověk na ulici.

Je potřeba se nad to povznést, zamyslet se, jestli se v tom nedá najít kousek pravdy a dělat si dál věci podle sebe. Být asertivní. Vy jste máma. Tchýně, vlastní máma ty už měly možnost děti vychovat, teď je řada na Vás a dělejte si to tak, jak uznáte za vhodné. Nemusíte nikomu nic vysvětlovat.

7. Klidně se může stát, že se dlouho nevyspíte.

Jsou miminka, které spí od narození celou noc. Mnohem víc je těch, která se budí po dvou, po třech hodinách. Někdy mají období, kdy se budí po hodině. Je to náročné, někdo si zvykne (já jsem spala 8 hodin v kuse za posledních 6 let 4 krát a to když jsem byla sama na kurzu bachovek v Anglii), někdo trpí. Pak může přijít několik klidných měsíců a pak zase buzení v noci. Uklidňuji se tím, že v pubertě už mne budit nebudou.

Být matkou není lehké. Nese to sebou spoustu úskalí. S klientkami často pracujeme na tom, aby byly klidnější, nevybuchovaly, byly trpělivější k dětem. Dalším tématem bývá úzkost a přehnaný strach o blízké. Často i pocit vyhoření a deprese. Jsem ráda, když mohu pak číst emaily jako je třeba tento: Já sama za sebe můžu říct, že jsem značnou úlevu pocítila hned po prvních 4 kapkách. Celkově jsem fyzicky i psychicky víc fresh, co se týká trpělivosti s malým, tak taky fajn (už se téměř nestává, že bych na něj ze zoufalství křikla)... to napětí vyvolané financemi - ne, že bych se cítila jako že je vše naprosto ok, ale opravdu cítím posilu v trpělivosti, po psychické stránce mě to tolik neubírá energii. Zdena

Některé dny je člověk rád, že to nějak překlepe do večera. Ale když se pak díváte na děti, jak (konečně) spí, člověku se sevře srdce a řekne si, že to za to stojí. Ale i v ten moment můžete myslet na to, jak to zase zvládnete další den. Nic není černobílé a jedna z cest, jak v sobě najít sílu to zvládnout v těch těžkých momentech, jsou i Bachovy esence. Tady najdete zkušenosti více jak 800 klientů: http://www.bachovyesence.cz/reference

Chcete emailovou sérii Seznámení s Bachovými esencemi ? Tady se můžete přihlásit.