Moje cesta do Bachova centra v Anglii - červenec 2016

Nejsem spisovatel, vyplodit nějaký článek mi vždy zabere hodně času a přes opakovanou kontrolu tam stále zůstávají chyby. Ale řekla jsem si, že by bylo fajn podělit se o tento zážitek z Bachova centra s Vámi. Takže omluvte stylistiku, gramatiku atd a pokud najdete chyby, upozorněte mne na ně prosím emailem.

Předpokládám, že když je někdo mezinárodně registrovaný terapeut Bachovy terapie, tak hodně takových lidí bude mít jako jeden ze  snů  cestu do Bachova centra v Anglii. Registrovaní terapeuti jsou v několika desítkách států na světě a z mnoha z nich je tento sen na hranici dosažitelnosti už jen pro velkou vzdálenost a nemalé náklady, Anglie je prostě drahá. Z České republiky se to nejeví jako úplně nemožné.  Takže i já jsem tento sen měla a věřila jsem, že jednou se do Bachova centra podívám.

Bachovo centrum nebo-li dům s názvem Mount Vernon (v téhle vesnici mají všechny domy jména) se nachází ve vesnici Sotwell nedaleko Oxfordu.

Doktor Bach se sem přestěhoval v roce 1934 a pracoval tu až do své smrti v roce 1936. Sem za ním chodili lidé, kteří chtěli pomoci, tady sbíral mnohé z rostlin, z kterých dělal esence.

Po jeho smrti v jeho práci dál pokračovala jeho spolupracovnice Nora Weeks a spolupracovník Viktor Bullen.  V jejich práci pak pokračoval asistent Nory John Ramsell a jeho sestra Nickie Murray. Dnes v centru pracuje Johnova dcera Judy, autorka mnoha knih a vede ho Stefan Ball, také autor mnoha knih o Bachově terapii.

V mých plánech jsem počítala s tím, že až někdy v budoucnu pojedeme s rodinou cestovat po Anglii, tak se stavíme v Bachově centru. Takže takový nejistý dlouhodobý plán. Ovšem potom, co jsem se vrátila ze semináře v Ipswitchi v říjnu, zjistila jsem, že italská terapeutka a učitelka Tamara Macelloni pořádá dvoudenní workshop v italštině na téma Bachovy esence a spirituální růst právě v Bachově centru. Řekla jsem si, že to je skvělá příležitost, jak spojit dvě milované věci- italštinu a esence a na seminář se přihlásila.

Během zimy a jara přicházely emaily od Tamary s různými informacemi o tom, jak kdo poletí, jak se dostaneme z letiště do Softwellu (2 hodiny jízdy autem), kde budeme bydlet a tak dále.

Nakonec se náš počet ustálil na 11 Italkách, 1 Italovi a 13. jsem byla já (proto, když píši o celé skupině používám měkké i ve slovesu, abych nezapomněla na jednoho přítomného muže).

V Bachově centru se pořádají různé semináře, ale samozřejmě člověku musí vyhovovat datum, téma, cena, je to spousta věcí, které je třeba skloubit. Na tento seminář bylo třeba odletět 5.7., což perfektně sedělo se svátky, takže o děti se postaral manžel a moje maminka, ke které je pak převezl.

Uběhlo to rychle a tak mne 5.7. rodina hodila na letiště  na let na Stansted v 10,00. Jela jsem jen s příručním zavazadlem v podobě baťohu a kabelkou. Musím se přiznat, že sama nelétám moc ráda. Mám za sebou mnoho desítek letů, ale nejraději létám s manželem, je to taková moje jistota v nejistotěJ Každopádně co se dá dělat, že, člověk to musí zvládnout sám.

Letadlo odletělo na čas a dvě hodiny uběhly rychle. V Anglii jsou velice striktní kontroly, takže dost času jsem pak strávila kontrolami na letišti. Skupinku cizích Italů přede mnou pasový úředník dusil asi 10 minut za to, že si dovolili letět s těmi jejich papírovými občankami. Problém Italů je ten, že udělat pas u nich stojí okolo 160 euro, takže velká část Italů ho nemá. Do UK by to neměl být problém, ale i manžel mi říkal, že když jednou letěl na občanku, tak po něm chtěli ještě ukázat řidičák. Každopádně já letěla poučena s pasem.

Na letiště jsem přilétala jako první a musela jsem čekat na zbytek Italů rozdrobených do 3 skupinek. Hned za mnou měla přiletět Fatima, ale tak už chytla frontu u pasů plus čekala na zavazadlo a trvalo ji hodinu, než se prokousala ven. Spolu jsme strávily další dvě hodiny, než dorazila nejpočetnější skupina sedmi lidí a s tou jsme šli na oběd. Za chvilku za námi dorazily poslední dvě účastnice, co přilétaly na Stansted a my nasedli do minibusu a vyrazili směr Sotwell.

Musím přiznat, že všichni byli hodně udivení z faktu, že nějaká Češka jede na italský workshop a taky z faktu, že mluvím italsky. Zhruba stejně udiveně na mne koukali v říjnu v Ipswitchi, když pochopili, že jsem přiletěla jen na jednodenní seminář.

Informace o tom, že už neexistuje Čekoslovákia, se opět k mnohým nedonesla, takže jsem je musela opravovat, aby se trochu dostali do reality. Každopádně všichni byli velmi milí a když jsem nemohla najít v hlavě nějaké slovíčko, tak pomáhaliJ

Po dvou hodinách jsme dorazili do vesnice a rozdělili jsme se do několika domů, kde pronajímají pokoje. Já jsem s Francescou, Valentinou, Clevii (obě dorazily z Gatwicku) a Laurou bydlela u signory Caroline ve White Cottages. Krásné pokoje v maličkém roztomilém domě. Caroline mluvila anglicky a francouzsky, Italové italsky a pár lámaných slov anglicky, tak jsem občas musela něco přeložit, i když v mluvené angličtině taky nejsem zrovna extra dobrá. Každopádně dělalo mi veliký problém přecházet z italštiny do angličtiny, takže jsem si jistá, že jsem nepůsobila jako polyglot.

Po chvíli odpočinku jsme vyrazili do zdejší jediné hospody Red Lion na večeři. Anglická kuchyně není moc vyhlášená a já jsem neměla chuť na experimenty typu domácí pie plněný ledvinkami, tak jsem se uchýlila ke steaku, který se jim povedl. Po večeři okolo půl desáté jsme se rozhodli, že se půjdeme podívat na Bachovo centrum.

 

Byl to velmi emocionální moment, vidět ten dům poprvé.

Zahrada domu byla otevřená, tak jsme vystoupili a procházeli se tam. Zahrada je „koncipovaná“ jako napůl divoká. Doktor Bach tam vyhodil do vzduchu hrst semínek a vše si roste, jak chce. Mezitím jsou kamenité cestičky, no uvidíte na videu, které jsem natočila poslední ráno. A to je tady.

Většina z nás tam byla poprvé, takže jsme se nemohli nabažit a zůstali jsme tam skoro do deseti večer. Pak už jsme se rozdělili a vyrazili k domovům.

Těšila jsem se, jak se pěkně vyspím, nikdo do mne nebude kopat a tak, ale každý den jsem se budila velmi brzy, nejpozději v půl sedmé, přitom snídaně byla v půl deváté. Alespoň byl čas věnovat se emailům.

Snídaně signory Caroline, jak ji nazývaly mé spolubydlící, byla vynikající. Naprosto úžasný chleba s ořechy, rozinkami a dalším ovocem, ovocný salát, vajíčka a jiné dobroty.

Do Bachova centra jsme vyrazily po deváté, abychom před začátkem práce s Tamarou stihly vidět Bachovo centrum zevnitř.

Na dveřích jsou cedulky, které Vám vysvětlí, kde jste, kdybyste tam náhodou zabloudili omylem a pak už se vchází do malé chodbičky, z které se vlevo vchází do pracovny doktora Bacha.

 Když se přistěhoval do Mount Vernonu, neměli moc peněz a tak většinu nábytku si udělal sám. Proto tady všude najde původní kousky jako jsou křesla, v přednáškové místnosti pak fragmenty postele.

Ve skříňkách jsou původní esence, které si vyráběl a spousta dalších věcí, které člověka vrátí o století zpět. V druhé místnosti napravo jsou další věci a fotografie a také knihovnička, v které si můžete vybrat knihy a ty pak zakoupit spolu s dalšími věcmi v miniobchůdku.

Poměrně čerstvou novinkou je „muzeum“, které před pár týdny otevřely v jedné místnosti v patře, které je opět plné věcí, které používal doktor Bach.

Vše jsem poctivě natočila a nafotila a fotogalerie se objeví brzy na facebooku a video je tady.

V deset začínal náš workshop. Na začátku jsme se všichni představili, řekli jsme, co děláme za práci. Jen pro zajímavost byla mezi námi lékařka, veterinářka, poměrně známá spisovatelka (Elena Torre), učitelka v jeslích, exportér vína do Japonska, účetní a další profese. Workshop byl otevřený všechny, co udělali minimálně 2. kurz. Celkově nás bylo 7, co jsme BFRP.

Nebudu popisovat, co se dělo, co jsme dělali, o čem se mluvilo, každopádně bylo tam hodně cvičení ve dvojicích či skupinách, hodně sdílení. Na oběd jsme vyrazili do nedalekého zahradnictví, kde mají kavárnu a kam očividně chodí spousta místních obědvat. Těšili jsme se na jacked potatoe, ale bohužel došlyL tak jsme si dali většinou různé bagety. Nebyl to vrchol gastronomie, ale hlad byl zažehnán. Tamara jim znovu vysvětlila, že zítra přijdeme a že CHCEME BRAMBORY!!!!

V rámci odpoledního programu za námi přišel Stefan Ball a odpovídal na otázky, které se týkaly různých témat.

Jedna Italka se ptala, jak přesvědčit skeptiky, aby zkusili Bachovy esence. Velmi mne potěšilo, že Stefanům názor/přístup je stejný jako můj. Proč někoho přesvědčovat? Každý si k tomu musí přijít sám. A když se někdo ohání tím, že to zkusí teprve až někdo udělá dvojitě slepý výzkum účinnosti….To je jeho problém, ne náš. Není na nás někomu něco vnucovat, přesvědčovat…Mne osobně je úplně jedno, jestli to někdo nezkusí pod z mého pohledu podivnými záminkami. Zastávám svobodu rozhodování a volby a nemám potřebu a ještě menší chuť někomu něco vysvětlovat.

Další dotazy se týkaly odkazu doktora Bacha, Animal centra, toho, jak doktor Bach objevoval rostliny, z kterých dělal esence. Na konci nám také Stefan podepsal knihy, já kvůli tomu vezla dvě z Čech.

Středeční seminář skončil v šest večer a šlo se znovu do hospody. Italové žertovali, že nás tak dlouho neobsluhují, protože tady jsou určitě zastánci brexitu a vlastně nás tu ani nechtějí. Faktem je, že pokud by UK zavedla pasovou povinnost, nestačila by ta italská občanka, tak příliv Italů, kteří sem běžně létají třeba i jen na prodloužené víkendy, by kvůli drahým pasům zřejmě prudce klesl.

Ve středu i ve čtvrtek jsme nakupovali v obchůdku. Hodně lidí si koupilo knihy, tašku nebo esence.  Já jsem si koupila jednu knihu, která mi kupodivu ještě chyběla, jinak jich mám doma asi 30 o Bachových esencích v angličtině a dvě tužky s nápisem Bachovo centrum.

V programu dnes mimo jiné byla procházka po zahradě se zahradníkem. Ukázal nám hodně rostlin, z kterých se dělají esence.

Měli jsme štěstí, že jsme přijeli nyní, většina z nich kvetla. V centru pracuje Peter, který pracuje také pro Nelsons, což je farmaceutická firma, která se nyní stará o výrobu esencí. Velká část  esencí se vyrábí právě z rostlin, rostoucích přímo v zahradě, které sbírá Peter. Na zahradě signory Caroline, kde jsem bydlela, je Modřín, z kterého se vyrábí esence Larch/Modřín.

Esence Vinná réva a esence Oliva se vyrábí z rostlin rostoucích mimo Uk.

Bylo to hodně zajímavé i proto, že některých cedulek označujících rostliny jsme si předtím nevšimli, zahrada působí trochu jako džungle.

V zahradnictví se ve čtvrtek polepšili a tak jsme všichni mohli mít svou patatu, jak říkají Italové.

Dnešek končil předáním certifikátů v pět hodin, protože v půl šesté se jelo do vedlejšího města na večeři. Já jsem se v rámci zachování duševní pohody rozhodla zůstat ve vesnici. Pracovat celý den v italštině je přeci jen po letech nepoužívání hodně náročné, k tomu velmi hluční Italové, no každý večer jsem měla hlavu jako balón.

Na začátku workshopu ve středu Italka Clara říkala, že ona pořád brečí, že určitě brečet bude. Já jsem si pomyslela-no holka, kdybys znala mne, předpokládám, že ti budu sekundovat nebo tě předčím.

A víte, co? Celou dobu jsem se držela. A pak na konci než jsme se šli ven rozloučit, začala Clara plakat a řekla, že tenhle seminář ji pomohl se rozhodnout, že se svou prací s esencemi zveřejní, udělá si stránku a FB stránku. A bylo to tak emotivní, že jsem samozřejmě začala slzet i já.

A už se to vezlo, rozloučit se s těmi, s kterými nebydlím nebo nejedu zítra taxíkem na letiště. Moře slz.

Tohle je jedna z mých slabých stránek, na kterých se mi nedaří moc pracovat, respektive mám pocit, že kořeny leží někde v minulém životě. Každopádně loučení=brečení. A nejenže se mi to nedaří moc zlepšit (jen u konkrétních věcí, jako moje svatba a podobně), ale jak mnozí radí přijmout to, tak to se mi taky nedaří. Často to vyvolává až komické situace, kdy na Vás průvodce, kterého jsme měli někde při cestě v cizině, která třeba trvala 4-5 dní, kouká jak na blázna, protože vůbec netuší, proč řvete, když se s ním loučíteJ  No a Vy to vlastně nevíte takyJ

Každopádně klidný večer jsem si užila včetně jednoho hamburgeru v hospodě a než jsem šla spát, tak jsem zjistila, že mne přidali do skupiny na What´s up. Wau, nedávno jsem ani nevěděla k čemu to je a teď ve skupině! Forte!!! Jak říkají ItalovéJ Každopádně jako by ten fakt zůstat ve spojení (jsem realista, jasně že to po čase pravděpodobně vyprchá) s těmi lidmi pomohl a já si řekla tak a zítra neřveš. Nemusím Vám asi říkat, kolikrát jsem si tohle řekla v minulosti a pak řvala jak hyena. Každopádně tentokrát to nějak zabralo a já fakt ráno při loučení se zbytkem nepustila ani slzu. Jsem na sebe hrdá!

Clevia a Valentina odjeli před osmou, Francesca zůstávala ještě dva dny, Laura odjela v devět s ostatními do Londýna a já jsem šla k Bachovu centru, odkud v deset jel taxík pro mne, Claru a Ritu.

Musím říct, že počasí, kterým hodně strašili, se nám hrozně vyvedlo. Oba dva dny svítilo slunce a byla teplo. Jak to mohlo taky vypadat, nám ukázalo tohle ráno, kdy bylo zataženo, fučel ledový vítr a vypadalo to, že bude pršet. Takže první návštěva Bachova centra včetně sluníčka.

V devět v domě ještě nikdo nebyl ani nikde jinde, tak jsem pro Vás natočila dlouuuuhé video zahrady a domu zvenku. Pak dorazily moje Italky a taky Stefan, který otevřel dům. Šla jsem ještě dotočit video z vnitřku, ať pak doma nezjistím, že mi něco chybí. Také jsem se zeptala Stefana Balla na svolení pro překlad a zveřejnění 1-2 odstavců  z jeho knihy, takže tím Vás potěším někdy v budoucnu. V deset přifičel taxík a za dvě hodiny jsme byli na letišti. Pořádná kontrola, která ve mne vždy vzbuzuje dojem, že  u mne musí najít něco zakázaného. Naštěstí nenašli. A teď čekání na letišti.

Letadlo přilétá v 22,35, manžel mne vyzvedul a zítra vyrazíme pro miláčky. Už mi chybíJ

Jsem moc šťastná, že jsem využila téhle možnosti a investovala energii, čas a peníze do workshopu a byla v Bachově centru. Bylo to opět v mnoha pohledech vykročení z mé komfortní zóny. Sama introvertka s bandou extrovertů mluvíc cizím jazykem.

Jsem ráda, že jsem to dokázalaJ

www.bachovyesence.cz

Bachovy esence jako Vaše podpora. Poznáte se v příběhu paní Aleny?

Život nám přináší do cesty spoustu okolností, na které různě reagujeme. Někdy jsou to reakce klidné, jsme spokojení, šťastní, jindy máme pocit, že se na nás vše sype a když vlastně nevíme proč, cítíme se mizerně. Mohou to být momenty nebo i dlouhá období. Často zjistíme, že potřebujeme nějakou podporu. Můžeme ji nalézt v rodině, přítelích, někdy to nestačí, tak v psychologovi, v lécích...Bachovy esence mohou stát všem těmto podporou po boku a pomáhat Vám cítit se lépe.

Tady je příběh paní Aleny, která potřebovala podporu, i když brala antidepresiva. A pomocí esencí teď dokáže čelit běžnému životu. Je to její síla, její schopnost poprat se se životem Bachovy esence jen podpořily.

Podotýkám, že reakce paní Aleny byla poměrně rychlá, nemusí tomu tak být vždy.
Paní Alena souhlasila se zveřejněním svého prvního emailu, kdy mi psala o svých problémech a emailu, který mi poslala nyní po třech týdnech.

Dobrý den paní Taubrová,
na základě našeho telefonátu zasílám popis svých problémů.
Přibližně 8 let se léčím s psychiatrickými problémy - panická ataka, agora fobie, sociální fobie.
Na začátku jsem 3 roky brala antidepresiva a byla stabilizovaná, potom jsem je v návalu normálnosti začala po dohodě s lékařem vysazovat, ale bohužel po půl roce byly všechny problémy zpátky. Dále jsem začala brát  další antidepresivum 2 roky jsem byla skoro v pořádku než antidepresiva přestala fungovat. Nyní jsem znovu na začátku bylo mi vráceno první antidepresivum a užívám jej cca 6 týdnů.
Přestože antidepresiva začínají pomalu zabírat, nemohu se zbavit těchto pocitů, které ani při dlouhodobém braní antidepresiv zcela nevymizely spíš byli potlačeny. Byla bych opravdu nesmírně šťastná, pokud bych se jich dokázala zbavit na trvalo. Nyní jsem již 6 týdnů na nemocenské dovolené, z psychiatrickými problémy.
Mimo panických atak, které přichází nahodile ať při rozhovoru s přáteli, rodinou, při nákupu v obchodě, v zaměstnání, na procházce se psem, mě trápí především obavy z nových situací a vzhledem k tomu, že se s těmito problémy léčím již po několikáté a vždy začínám od úplného začátku tak si mozek už hodně pamatuje a neustále vytahuje ty nejhorší scénáře co se může stát a díky tomu se pak v těchto situacích cítím opravdu mizerně už jenom protože se dokážu předem tak strašně vynervovat.
Díky tomu se mi úplně nedaří zbavit se vnitřního neklidu, který se objevuje několikrát za den bez zjevné příčiny stačí třeba myšlenka na to, že bych potřebovala jet druhý den do práce něco zařídit a už cítím jak se mi stahuje žaludek, buší srdce a dělá se mi na omdlení. Po cca 10 minutách to odezní než se začnu zabývat dalším problémem, aby se to znovu objevilo. V současné době jsem v rámci možností doma v pořádku (na mém bezpečném místě), ale cokoliv je mimo domov mě děsí, představuji si že mi bude špatně, omdlím, nikdo mi nepomůže, ztrapním se je pro mě veliký problém dělat cokoliv sama, necítím se dokonce ani moc dobře na návštěvě u rodičů o patro níže. Nakonec, když  už se odhodlám vyrazit, tak to samozřejmě přežiju s větším nebo menším strachem - hodně mi pomáhají i resque kapičky.
Hrozně bych potřebovala se těchto pocitů zbavit být v klidu, pořád jenom neřešit, jestli to zvládnu, jestli mi bude špatně, při sebe menší abnormalitě zdravotního stavu se neustále pozorovat, jestli to není ataka apd. Už si nepamatuji jaké to je vykročit z domu a užívat si cokoliv bez toho abych se stále nepozorovala jak mi je. Díky těmto stavům jsem hodně závislá na příteli, který je mojí berličkou a zařizuje věci, na které si netroufnu. Strašně moc mi pomáhá a i pro něj bych strašně ráda byla v pořádku a po všech těch "týdnech, měsících, letech" které už se mnou vydržel :-) bych konečně chtěla být rovnoceným partnerem a ne jenom klubíčko nervů, které se v sobě stále pitvá a všeho se bojí. Dále mám nižší kolísavý tlak, takže jakákoliv změna počasí se na mě projevuje především bolestí hlavy a motáním hlavy a to mým pocitům také moc nepomáhá.
Nevím jestli jsem popsala mé problémy srozumitelně :-) budu se moc těšit na odpověď od Vás s nadějí, že mi snad dokážete pomoci:-)
Předem moc děkuji
Přeji krásný den


Alena

A po třech týdnech:

Dobrý den paní Martino,
vzhledem k tomu, že se mi pomaličku začínají docházet kapičky, rozhodla jsem se Vám napsat a poprosit o další lahvičku ve stejném složení. Zatím si na kapičky často vzpomenu, takže myslím, že to ještě chce pokračovat v léčení.
Při té příležitosti Vám chci napsat jak se cítím po 3 týdnech kapání.
To že kapičky fungují jsem zjistila hned na začátku užívání snad po 2 dnech. Kapičky jsem začala užívat hned jak mi přišly v úterý a první věc, kterou jsem zvládla bylo ve čtvrtek vyrazit sama na návštěvu k mojí sestřičce a potom na dlouhou společnou procházku s kočárkem po městě. Před blížící se páteční návštěvou psychiatra mi bylo najednou jasné, že nastala doba ukončit neschopenku a vyrazit zpátky do pracovního procesu a začít se sociálně otužovat :-) Paní doktorka měla radost, jak jsem se zlepšila - Vás a kapičky jsem zatajila, vzhledem ke špatným zkušenostem lékař vs. alternativní medicína :-)

  Všechny tyto věci byly ještě před týdnem pro mě nemyslitelné (představa jít s odpadkama do popelnice mě stála hodinu přemlouvání a stresu). I když antidepresiva už začaly fungovat, takže tělesné příznaky skoro vymizely nebyla jsem schopná hnout z místa, příliš paralyzovaná všemi vzpomínkami na panické ataky a strachem. Kapičky mi daly sílu začít čelit "normálnímu" životu a víru, že to zvládnu. Už 14 dní chodím do práce, na nákup na návštěvy, prostě konečně se mi vrací můj bývalý život. Mám radost z každého dne a hrozně se užívám všechny situace, které se mi díky "strachovkám" (bachovkám) podaří zvládnout. Přítel řekl, že to jsem konečně zase já, takže to je pro mě ten největší důkaz, že opravdu fungují a že až Vám budu psát tak mám od něj vyřídit poděkování. Panickou ataku jsem od té doby neměla a doufám, že už se nevrátí :-) Někdy přijde chvilka kdy je to trošku horší, ale to má asi každý člověk :-) ale na to si bohatě vystačím s krizovkami, takže se mi podařilo zcela odbourat pomocná antidepresiva ke sklidnění během dne, za což jsem opravdu vděčná. A to i přes to, že minulý týden byl na psychiku hodně náročný. Včera jsem měla narozeniny, takže jsem od Vás dostala ten nejkrásnější dárek a to sebe samu bez věčných obav a strachů. Jsem si naprosto jistá, že bez kapiček bych se z toho dostávala mnohem déle a ne s takovou lehkostí. Chtěla bych Vám strašně moc poděkovat za všechnu pomoc, škoda, že jsem o Vás nevěděla dřív :-) Jste úžasná žena a moc si vážím Vaší práce a přístupu.
Přeji Vám překrásné léto
Alena

Všechny informace o Bachově terapii, jejím použití, kontakt na mezinárodně registrovanou terapeutku najdete zde: www.bachovyesence.cz

Zkušenosti takřka 500 lidí najdete zde: http://www.bachovyesence.cz/reference

Lepší spaní a méně vztekání

Spánkové problémy jsou u malých dětí tak do tří let hodně časté. Bachovy esence s tím někdy pohnou a někdy ne. A to je fakt, který už dopředu každému oznamuji. Někdy se spánek zlepší, někdy zůstane stejně špatný a dítě z toho musí vyrůst.

Paní Nikol mne kontaktovala s dvěma problémy. Jednak se spánkovým problémem svého syna, který velmi narušoval celkovou rodinnou pohodu. A další věci, kterou potřebovala řešit, bylo synovo nezvládání vzteku, které vrcholilo až ubližováním si.

Dobrý den, puvodně jsem od Vas chtěla doporučit pouze kapky pro mého syna, kterému jsou dva roky…

Od narození mi nespinká a je hyperaktivni, neusedí ani minutu jen celý dny běhá. Jediný co ho unaví je plavaní.

To nespaní je až extremní usína až ve 23 hod.večer a vstava ve 3-4 rano,a uz si nevíme s nim rady.

Po obědě spinka jen někdy a když, tak jdeme spinkat až ve 2hod. A to nespaní dopadá na nás oba, přítel už to nezvládá psychicky, je unavený podrážděný, na malýho křičí nebo si dává ucpávky do uší…Proto tím, že malý moc nespinká tak je taky unavený. Tím, že je malý hyperaktivni, tak učení s nim napr.barvicek nebo zviratek, nebo učení na nočník je opravdu nadlidsky ukol, ani mluvit nechce jen ukazuje. Jakmile po malym neco chci nebo mu neco zakážu, začne mlátit hlavou o zem nebo o zed i venku-tohle dela už od pul roku…Naštěstí dětem neubližuje, i když mu vezmou hračku. Ale ty zachvaty vzteku jsou velky, výprask, sprcha a ani pokárání nezabírá…Kvuli tomu všemu nás přítel chtěl dokonce už několikrát opustit, že je psychicky vyřízeny, i nehledě na to že jsem těhotná… Myslíte si, že by nam Vaše kapičky pomohly??

Děkuji za odpověd. Nikol

Situaci jsme probraly a paní Nikol odešla poštou lahvička esencí. Po měsíci mi napsala.

Dobrý den,

omlouvám se, že píši až ted.

Tak změna je veliká :-), asi týden pro braní kapiček začal malý spinkat,takže super...Spinká cca 8hod., po obědě spinká 2hod.,jsem štastná!!!!

A ted po měsíci je klidnější a už se s nim dá normálně domluvit a spolupracuje s nočníkem.

Jen to vztekání,ještě zustalo, ale už mi tu nebuší hlavou o nabytek apod...

Hlavně i okolí a rodina si všimla změny :-).

Moooc děkujeme za kapičky, popravdě jsem moc nevěřila, ale doufala :-).

s pozdravem Nikol. 

Takže tohle byl ten úspěšný případ, kdy se spaní vylepšilo a tím se ulevilo celé rodině.

www.bachovyesence.cz

Jak se cítíte po první lahvičce? Pořád stejně kruci!

Hodně často se mne klienti ptají, za jak dlouho ucítí účinky bachovek, kdy už se to projeví.
To je otázka, na kterou dokáži odpovědět jen obecně. Z mé zkušenosti vyplývá, že zhruba 90-95% klientů vidí posuny během první lahvičky. Zhruba 30% z nich stačí jedna lahvička, aby se posunuli tam, kam chtěli.

Nedá se dopředu říci, komu tom bude trvat déle a komu ne. Některé věci nás opouštějí lehčeji, respektive my je snadněji pouštíme z našeho života a některé se nás drží jak klíště.

A proto se občas stává, že klient po první lahvičce nedokáže vidět změnu. Někdy pomáhá, když si přečte to, co psal v prvním emailu. Pak najednou vidí, že se někam posunul. Někdy ani tohle nezmění jeho pocit.
Pak je to samozřejmě individuální. Někdo se rozhodne, že nechce čekat a dál pokračovat nechce. Někdo si je vědom toho, že jeho cesta bude spíše delší a rozhodně pokračovat chce. Část lidí přemýšlí a pak se přikloní k jedné nebo druhé straně.

Paní Kristýna měla svou první lahvičku v listopadu a toto mi napsala  po cca 4 týdnech užívání.

Hezký den, 

píši trochu dříve, ale chtěla jsem Vás poprosit o stejný typ lahvičky.
Zatím přesně nevím, co si o tom mám myslet, tak bych jí zkusila znovu a u další by se vidělo. 
Kapky jsem se snažila brát pravidelně, jen jsem si asi dopřávala občas trochu víc.
Mám pocit, že emoce jsou jako na houpačce, ještě snad víc než normálně :-) Lítost se střídá s radostí apod. 
Člověk nějak o věcech víc přemýšlí a přijde mi, že mám více energie.
Co se sebevědomí týče, tady jsem výraznou změnu nepozorovala, ale to je v mém případě běh na dlouhou trať. 
Děkuji moc!
Kristýna
 
Poslala jsem ji druhou lahvičku a je vidět, že některé věci prostě potřebují více času, protože tento email mi přišel po dalších 4 týdnech.

 
Hezký den, 
chtěla bych Vás poprosit o třetí lahvičku, zatím ještě tu samou.
Začínám pozorovat první pokroky ;) Překvapivě jsem s grácií zvládla jednu vypjatou rodinnou situaci. Dříve bych okamžitě vybuchla nebo se utápěla v sebelítosti a smutku.
Navíc mám chuť se přihlásit na některé kurzy, kam byste mě dříve nedostali...
Děkuji!

Kristýna  

www.bachovyesence.cz

Dětská úzkost

V poslední době se objevilo spousta dětí, které bojují s úzkostí včetně mnoha jejích příznaků, jak je známe u dospělých.

Časté jsou tyto pocity při nástupu do školy nebo školy. Za posledních 14 dní jsem se setkala hned se dvěma dětmi, které měly vyloženě panické ataky.

Naše bezmocnost v takových případech je šílená.

Paní Jana mi napsala v prosinci 2015:

Dobrý večer,

         chtěla jsem Vás poprosit o radu ohledně dcery a jejího nástupu do školky. Začala od září chodit do školky, do předškolní třídy. Do poloviny října chodila dobře, bez problémů. Od poloviny října ráno pláče, že do školky nechce a každé ráno se i pozvrací. Když se jí ptám, proč tam najednou nechce, tak říká, že se jí po nás stýská a že chce být s námi doma (jsem s druhou dcerou na mateřské dovolené). Jinak ve školce problém v kolektivu nemá, do všeho se hned zapojí, mezi dětmi je ráda. Pláče akorát do chvíle, než do školky vejde, ve školce už je potom spokojená a když pro ni v poledne přijdu, tak je úplně v pořádku. Jinak je na nás hodně fixovaná, stále s námi spí v ložnici, nechce spát ve svém pokojíčku. Nechce spát ani jinde, ani u babičky, kde se jí jinak líbí. Do školky v přírodě také jet nechce. Jinak je šikovná, samostatná. Jana

Celou situaci jsme s paní Janou probraly podrobně. Když jsem měla dost podkladů, tak jsem jí poslala svůj návrh. Ten paní Jana odsouhlasila a lahvička jí dorazila domů poštou.
 Za měsíc jsem psala paní Janě email, kde jsem se ptala, jak to nyní vypadá. Toto je odpověď:



Dobrý večer,

            píšu Vám ohledně dcery a chození do školky. Chození do školky se o hodně zlepšilo. Ráno už nepláče, jen asi dvakrát se jí trošku zvednul žaludek, jinak chodí v pořádku. Jen asi jednou řekla, že se jí stýská. Většinou brečela hned ráno, i cestou do školky, většinou i v šatně ve školce. Teď už nebrečí vůbec. 
         Chtěla jsem Vám za kapičky moc poděkovat, myslím si, že očividně zabraly. Jana

Měla jsem velikou radost, protože si umím představit, jak se ulevilo paní Janě.

Další příběhy najdete zde: http://www.bachovyesence.cz/reference