Nedávno jsem psala o jednom velkém tabu, které se týká
projevů úzkosti a to byl strach z toho, že se člověk na veřejnosti počůrá
a s tím spojených úzkostech točících se kolem hledání wc, mnohonásobném
chození na wc doma než člověk odejde ven a podobně. Článek se setkal s velkým
ohlasem a přišlo mi spousta zpráv a poděkování od lidí, kteří tohle
zažili/zažívají a nikdy o tom nemluvili a nevěděli o nikom dalším, kdo by s tím
bojoval.
Druhé tabu, které se týká úzkostí a s kterým se často u
klientů setkávám, jsou otravné, negativní, často šokující myšlenky, které se
líhnou v naší hlavě.
Velmi často přicházejí v momentě klidu, typicky před
spaním nebo když máte třeba dovolenou, víkend, klid a hlava začne vymýšlet
blbosti. Rady typu: tak na to nemysli, tak začni dělat něco užitečného, běž si
zaběhat, tak ty fakt nefungují.
Někdy jsou to myšlenky pro nás zcela nepřípustné a šokující.
Velmi často se to například stává ženám, kterým se narodilo první dítě. Píší,
že se jim v hlavě objevila například myšlenka: Proboha, aby mne nenapadlo
tomu dítěti něco udělat!